Ne každá pomoc je snadná a ne vždy lze pomoci.
Nedá mi to a musím shrnout opět náročný týden. Tentokrát je to delší. Minulý týden ve čtvrtek nás kontaktovala paní, abychom pomohli jejím známým. Rodina dospělých, psi. Ocitli se na ulici a přespávali v lese. Nejprve jsem přes telefon zjišťovala informace, kde se nacházejí, v jakém stavu atd. A jak se říká, vše vyleze na povrch až při osobním setkání.
Přes naše kontakty se zajistilo v pátek jídlo (moc děkuji, Ty víš), v sobotu jsme tam s Vaškem jeli. Už jme měli rozjednané ubytování, ale jasné, málokdo má povoleny psy. Zvažovali jsme, že oslovíme Áju z Dočasek o pomoc na nějakou dobu, aby se rodina mohla dostat z nejhoršího. Na místě jsme viděli malý stan, jídlo co dostali, bez peněz, prostě bezdomovci. Zjistili jsme, že paní prošustrovala mraky peněz, své syny přivedla do… Představa, že jsi někde bez hygieny, nemáš jídlo, střechu nad hlavou, je strašná. Samozřejmě se to neobešlo bez emocí. Chlapi mamě dali veškeré finance a chodili do práce pěšky. Je to smutné, fakt jme chtěli pomoci, nechávaly se i finance pro ně na autobus, aby o práci nepřišli. To je základ, poslední krůček od bezdomovectví. Bohužel to nedopadlo.
Nechtěli se vzdát psů, ač teda měli i oni zajištěnou chatku od kamaráda, čekali, že někdo za ně zařídí to, aby mohli i se psy. Neřešili, že to je podmínka, aby mohli bydlet, být na chvíli bez nich. Stačily dva měsíce, opět se odrazit ode dna a vzít si je zpět. Ne, zvolili si svou cestu. Ale nedokázali jsme sehnat takové ubytování. Někdy prostě musíš zatnout zuby, vzdát se na chvíli něčeho a najít opět cestu. Vím na 100 %, že by se nějaká dočaska pro pesany našla a byli by obletovaní. Byla jsem zklamaná.
Mnoho lidí v tom bylo zaháčkováno, ale když někdo neumí přijmout pomoc a diktuje si své podmínky, ač je na dně, pak nemůžeme investovat svou energii a krást naším rodinám čas. Nemáme to jako práci, jedeme vše dobrovolně. Nemůžeme někomu opravovat život, bez toho aby on měl nějakou snahu. Je nám to sice líto, ale někdy prostě pomoci nejde. Někdy je to ztracený případ.
Jména záměrně neuvádíme
Hanka
