Krásný den všem
Včera večer jsem ještě rychle vezla nějakou potravinovku pro rodinu žijící v garáži. Moje kamarádka mi na ně dala tip. Nebudeme rozebírat, proč se tam dostali, proč dospělí nebydlí jinak. Tento příběh se časem sám odkryje, teprve se budeme poznávat. Protože to je jeden z mnoha příběhů, co člověk potká.
Někdy je fakt, že lidé třeba nějak propadnou sítem, ač už z neznalosti, svých obav, nižším IQ anebo hodně ze stydlivosti. A nebo je to následek jejich volby, kdy úmyslně dělali špatné rozhodnutí. I takové máme, co se stydí požádat o pomoc a přitom by měli nárok, ale připadají si potupně a raději to všelijak skládají. A jsem ráda, že hodně těch stydlínů si už nachází cestu k nám.
Ale nejvíc mně těší spolupráce se sociálními pracovníky. Že mohu různě zavolat o radu, nasměrovat lidi kam mají jít a že i oni se obrací na nás, pokud něco potřebují pro své klienty. Je to totiž důležitá symbióza. Mnoho lidí má totiž pocit, že když ukáží, že něco nezvládají, tak budou lynčováni.
Mně se moc líbí služba u nás v Dubňanech, kde je terénní sociální pracovník. Byla to dobrá volba udělat toto místo. Mám za to, že kdekoliv je někdo, kdo má zájem pomáhat a měnit své okolí, tak je méně zranitelných osob a to je nejdůležitější. Lhostejnost k druhým je čím dál častější a přitom mnohdy stačí jen úsměv a dobré slovo.
