„Víš, že Zuzana Mikešová z Afinancí má nadaci, která pomáhá matkám v nouzi?“ ptá se mě kolega Lukáš Manca. A tak jsme se potkaly. Zuzana, referentka z oddělení Afinance, skutečně ve svém volném čase pomáhá se svým manželem a dalšími kamarády lidem, kteří to potřebují. „Naším primárním cílem je pomáhat rodinám s dětmi, hlavně ženám samoživitelkám, ale pomáháme i jinde, kde je to potřeba,“ říká Zuzana.
Vždycky ji to táhlo k tomu pomáhat. „Mám to v sobě. S manželem odjakživa podporujeme Klokánek, o to víc, co máme svoje dvě děti. Ty bereme všude sebou, aby viděly, jak kdo žije. Mnohdy už samy přinesou ze své kasičky, když uslyší, že budeme na něco přispívat,“ říká Zuzana.
S lidmi, kteří ve spolku s latinským názvem Cum spe (S nadějí) fungují, se potkali, když pomáhali při katastrofě na jižní Moravě. „Díky tornádu jsme zjistili, že umíme efektivně a dobře pomáhat, a proto jsme založili náš spolek. Naše právní forma je zapsaný spolek, tedy z principu neziskový.“
Pomáhají hlavně na Břeclavsku a Hodonínsku. „Veškeré aktivity děláme ve svém volném čase, nikdo nejsme zaměstnanci spolku. Momentálně si hradíme ze svého veškeré náklady, pohonné hmoty, telefony, internet, webové stránky. To nejdražší, co investujeme, je náš čas. Díky pochopení a toleranci našich rodin a nejbližších můžeme dělat to, co věříme, že dává smysl,“ říká Zuzana.
Pomoc posílají třeba i v balíčcích přes Zásilkovnu. Poplatek za zaslání si matky vesměs hradí samy. „Mnohdy se stane, že na to opravdu nemají a řeší finance na jídlo. Pak jim spolek poštovné uhradí ze svého. Stává se, že rodiny si na to myslí, a když se jim rozpočet trochu zlepší, zašlou finance zpět. Protože ví, že zas dalším můžeme nakoupit věci, co potřebují. Takovým lidem pomáháme. Těm, kteří se sami snaží ze svízelné situace dostat, nevzdávají se a chtějí dobro posunout dál.“
”Doba po tornádu nás naučila necouvat, nevzdávat se, hledat všemožné cesty, jak dosáhnout cíle. Každý z nás má specifické schopnosti, znalosti, dovednosti a možnosti, a spolu tvoříme sehraný tým. Výborně se vzájemně doplňujeme. Od tornáda máme za sebou už několik projektů, v pomoci jsme se rozhodli pokračovat právě proto, že jsme si vyzkoušeli, že jdou dělat občas i zázraky. Díky podpoře našich blízkých a lidí v naší komunitě zvládáme překážky, které prostě k takové aktivitě patří.
Začali pomáhat v dětských domovech, azylových domech, pomohli vybavit i dům nábytkem. „Jsou to náročné akce, kdy se spojují dárci s vhodnými rodinami, protože sklad je limitovaný prostorem a toto vše je logisticky velmi náročné,“ vysvětluje Zuzana. Informace, že dokáží pomoct, se rychle šířila. Teď před začátkem školního roku se o pomoc hlásí hlavně ženy samoživitelky. „Žádají o vybavení do školy. Penály, aktovky, oblečení, tenisky, tepláky, potraviny.“
Kam jejich pomoc míří, prověřují. „Musíme. Zjistili jsme třeba, že se maminka dobře o děti nestará nebo že se v rodině pije. Proto zásadně nerozdáváme peníze. Ptáme se, co rodina a děti potřebují. Díky tomu, že už jsme se hezky zapsali a ví se o nás víc a víc, ozývají se nám lidé a posílají své přebytky. Nemůžeme pomoct všem, ale setkali jsme se s obrovskou solidaritou. Lidé posílají třeba i postele.“
Sklady na věci mají v zázemích svých domů, většinou prostory garáží, spoustu věcí dělají na koleně. „I tak to má určitě smysl, protože jak se říká – i kamínek dobra hozený do vody rozčeří hladinu, která se pak nepřestane vlnit,“ říká Zuzana.
Nadace pořádala letos i své dobročinné bazárky. „Přijdou i ti, kteří nejsou ve finanční tísni, takže nějaké peníze tam nasbíráme, abychom zase za ně mohli nakoupit, co je potřeba.“
Silný příběh a velký sen
Příběhy potřebných jsou mnohdy silné a dojemné. „Byli jsme u jedné maminky v Brně, jejímu sedmiletému synkovi jsme přivezli omalovánky a fixy. No, co jiného děcku, a on se rozplakal, ještě nikdy neměl fixy,“ vzpomíná Zuzana.
V Rakvicích na Břeclavsku žije matka s osmnáctiletou handicapovanou dcerou. „Slečna má dětskou obrnu, nikdy nebude fungovat na sto procent. Měly dědečka, ten před rokem zemřel a ony zůstaly žít v nehezkých podmínkách. Proto jsme se dohodli, že jim zkusíme pomoct,“ říká Zuzana. Nadace vyhlásila oficiální veřejnou sbírku, snaží se všemožně i matka. „Vypadá to dobře, možná už příští rok bychom pro ně mohli postavit domeček. Holky se na to moc těší.“
Všichni v nadaci mají velký sen – komunitní centrum. „Spousta matek si neví rady, chybí jim potřebné informace, třeba jak požádat o podporu, kde najít práci, kam dát děti do kroužků, aniž by je to něco stálo a tak dále. Komunitní centrum by mělo být hlavně o setkávání, předávání zkušeností a v neposlední řadě o otevírání obzorů dětem, které žijí v bublině jejich nedobré situace. Věříme, že se nám to jednou podaří,“ říká odhodlaně Zuzana Mikešová.
